Dariomova povídka

 

Tato povídka je něco jako základ celého feacelského umu. Pojednává o zrození a proměně Darioma v feacela. Je vyprávěná v pohádkové verzi. Dnes se tato povídka vykládá v mnoha verzích, ale v základu jde o to samé. Na tuto povídku smějí navazovat snad všechny další. Pro feaceli je to něco jako část duše.

 

Kapitola 1

Legenda o Dariomovi

Dariom byl pouhý šupák, a zloděj. Jednou asi okolo druhé hodiny večer, se zadíval do okolí hradeb města a tam nalezl malé světýlko. To světlo byl oheň, malý ale dobrý oheň. U něj sedělo sedm mužů s velkými kožešinami na zádech a ramenech.

„ Hmm.. dobrý den, mohl bych se u vás ohřát?“ Směle se zeptal Dariom.

Hned na poprvé odpověděl malý, ale široký muž v kápi, „ Ale ano, rádi se tu s tebou pobavíme a rozdělíme se i o nějaké ty krvavé příběhy“. A pošklebně se pousmál. Tak si náš Dariom poklekl a praví o svém životě. „ Narodil jsem se v malém městě jménem Zairtat. Matka byla přadlena a můj otec byl prachsprostý idiot! Denně posedával u piva a tam se jen hádal a obvykle se rval. Když přišel domů tak si v nejlepším lehl a spal, ale většinou stíhal matku pořádně seřvat a bohužel i někdy pořádně udeřit do jejího těla!“ Dariom si pomalu otřel slzy a pak pokračoval. „ Na konec matku zabil. Zabil ji kvůli jedné rozbité židli. On si na ni sedl a ona pod ním spadla. Následně vzal tu židli a vrhli ji po matce, naštěstí se nestrefil. Ale následně po ní hodil druhou a tou se strefil, přímo, přímo do hlavy.“ Zase si otřel slzy a začal mačkat rukou nohu! „Následně ji zabodl do hrudi svůj nůž.“ Dariom se odmlčel.

Všech sedm lidí sedících u ohně si nasadilo náčelenky se zuby umístěné tak aby kryly nos. „ A.. Tak jelen.“ Ozval se jeden ze sedmi. „ Co kde.. Bude jídlo?“ pronesl Dariom. Náhle bylo ticho. Za pár minut si sedmička začala náčelenky sundávat a schovávat do svých puten. Všichni se zvedli a šli směrem od bran. Poslední Dariomovi řekl, ať se připojí. Dariomovi se od ohně nechtělo, ale byl tak udivený, že se za nimi vydal. Přišli do lesa, ve kterém byli vyryté šlápoty. Byli asi od jelena. Darioma napadlo že ho asi budeme sledovat, ale ne sedmička se zastavila a udělala kolem Darioma kruh. Následně se Dariomovi podlomila kolena. A začal hrozně řvát a upadl do bezvědomí.

Prý se mu zdálo jak je jelen, jak se prochází po malé stráni a rozhlíží se po krásném kraji. Druhý den se Dariom probudil u hradeb města. A zase zde sedělo sedm těch stejných chlapů. Malý a široký muž se ozval „ A.. dobré ráno. V putně máš svou náčelnici!“ Dariom se otočil k putně a vytáhl z ní náčelnici. Při jejím dotyku se mu do hlavy vryl jen jelen. Největší muž praví „ teď jsi mezi námi!!!“

 

Kapitola 2

Dariom je nový učeň

 

   Dariom se udiveně zadíval na člověka, který mu položil tu záhadnou otázku. „ Jak mezi vámi? Hej!! Co, co to včera sakra bylo?“ Darion přešel z nejistoty do agrese. Už začal sahat po kameni u jeho pravé nohy. „ Nic, buď v klidu, jsi zdráv!“ odpověděl vysoký muž ze sedmice. Dariom znovu šáhl po své náčelnici. Už se mu jelen nezjevil, zůstal mu ale dobrý pocit. Cítil lásku, přátelství a neomezenou sílu.

„ Ta náčelenka je kouzelná, má neobyčejné kouzlo. Nasaď si ji a poznáš.“Řekl muž ze sedmice. Dariom nečekal a náčelnici si okamžitě nasadil na čelo. A náhlé se ticho hradebního ruchu proměnilo v tiché přešlapování jelena. Byl to on, byl to jelen. Dariom ho oslovil „ Dobrý den“. „Dobrý den můj pane“ vznešeně mu odpověděl jelen. Náhle sedmice mužů začala nasazovat své náčelenky. „ Dobrý den“ promluvil malý muž. „Dobrý den“ přišla mu zdvořilá odpověď. Dariom se k jelenu přiblížil. „ Jsem tvá celva, díky náčelnici se můžeme dorozumívat. Ostatní lidé tě neliší a mě nevidí. Tedy pokud neprošli feacelským křestem. Společně se můžeme naučit veliké věci“. Řekl jelen a začal utíkat kamsi do lesa. Darioma někdo chytl za ramena začal ho vléct po zemi. Když se Dariom otočil a viděl nádherně lesknoucí se brnění. Bylo jasné, že je to stráž města. Dariom sebou škubl, až stráži v kovovém brnění vyklouzl. Běžel na druhou stranu od stráží a však po pár krocích ho zastavila další a ta ho shodila na zem. Následně Darioma někdo kopl do žeber. Věřte, že to bolí! Dariom se skulil do klubíčka a tam viděl sedmičku jak něco hledá „ Proč mi nejdou na pomoc? Mrchy podšitý!“ v duchu si řekl Dariom. „ Co si myslíš že tu děláš ?“ ozval se jeden všivák ze stráží. Pak Dariom jen vyděl stébla trávy a krev na zemi.

Dariom se probudil asi uprostřed lesa. Pomalu se zvedl a začal se rozhlížet. A najednou mu na klín spadla čelenka. Když se otočil, uviděl tam jelena. Ihned si nasadil čelenku a začal „ Zdravím, kde to jsem, jak jsem se sem dostal a co ty tu děláš?“. „ Klid, jsi v lese za městem. Když jsem tě donesl, vypadal jsi jako kdybys právě hrál hru jménem „Berany, berany duc“. Směle odpověděl jelen. „ Pojď ve městě tě felčař ošetří lépe“. Jelen se sklonil a náš hrdina se o něj opřel a postavil se na nohy. Když přišli do města tak před hradbami byla jen krev. „ Běž, já tu někde počkám. Nevíš, kdo by mě chtěl ulovit“ řekl jelen. „ Dobrá buď na blízku a buď opatrný“. Zdvořile odpověděl Dariom. Cestou k felčarovi nepotkal nikoho zvláštního a ani nikoho ze sedmičky. Když ho felčař vyléčil, vrátil se před hradby. A tam se procházelo sedm ozbrojených lidí a ten nejmenší povídá „ Dariome díky, a vítej!“ Hodil mu pod nohy jeho putnu s pár drobky chleba a pokračoval za dalšími šesti ozbrojenci. Dariom uviděl na stráni jelena a hned za ním utíkal a jelen proti němu! A spolu někam odjeli .