Feacelove a les..
Předmluva
Zdravím, tato kniha je jen více méně test, o velkou knižní sbírku. Je psaná převážně pro LARPery a milovníky FANTASY. Tato sada knih, by měla přiblížit fantasy rasy lidem, či jiným stvořením ze země. Každá knížka bude popisovat jednu rasu, ať už známou nebo neznámou.
- v této knize se dozvíte něco o tak zvaných „ Feacelech“. Jsou to národ seveřanů, který žijí v hlubokých lesích společně se zvěří. Jsou to vynikající lovci a sběratelé kořistí! Jejich vedoucí, či vůdce je přezdívaný jako „ ALFA“, avšak není to vedoucí stylem já jsem největší a nejsilnější, je to vedoucí, který naslouchá svým lidem a který je jeden z nich, ale od teď mu začneme říkat Alfa.
Nejsou to ale jen lovci zvěře a sběratelé. Jsou to také dobří válečníci. Válečníci lesa. Každý facel má svojí zvířecí cestu, tím se liší. Abych vám to předložil lépe, tak feacel má svoje duchovní zvíře, to zvíře je sním vždy, je část jeho duše. Feacel sním může mluvit a radit se, někteří můžou s celvami bojovat bok po boku. Celva, tj. to duchovní zvíře v jazyce feacelů, může být jakékoliv zvíře. Může to být býložravec, masožravec nebo všežravec Může to být zvíře malé či velké, krásné statečné nebo ošklivé a bojácné, může být jakákoliv. Toto zvíře feacelové získávají v meditacích nebo ve snech. Prostě jej vyvolají a ono se jím dřív nebo později zjeví.
I. Kapitola – feacelovo srdce
V co feacel věří ?
Feacel je velmi blízce spjat se svojí celvou, takže by se dalo říci, že feacel věří jen v sebe. Meditují o samotě, mluví s celvami o samotě. Každý feacel se svojí celvou medituje stylem, že odejde na kopec, či svoje místo ke kterému má citové pouto, lehne si na kožešinu a kouří svojí dýmku s Hahuzuou. Jak mile kouří Hahuzuu, tak se dívá na nebe či stromy, poslouchá ptáky, šumění v lese, drobné živočichy. Při tomto se feacel snaží se zavřenými oči, rozproudit v sobě své zvíře, nabudit se! Poté se feacel docela zklidní a pokusí se vnímat jen sebe samotného. A už se dostane do jistého transu, tak se dokáže spojit se svojí celvou. Ale to jsme vyhnuli z této podkapitoly. Nicméně feacel kromě své celvy věří ještě ve dvě věci. Jednou z nich je les a vše co k němu patří. Zvěř, bylinky, stromy, vítr. S lesem má feacel velmi úzký vztah, umí se v něm poměrně dobře schovávat a věřte že po nějaké době kdy feacel ve svém lese žije má a zná spousty cestiček, který by člověk na první pohled nenašel. Les je pro feaceli něco jako domov ve kterém se mohou sami a kdykoliv schovat. Když přichází nebezpečí, tak se feacel skryje v lese a čeká na samotné zahnání či odchod onoho ohrožení. Proto feacelové milují les. Díky jeho velkému daru ochrany. A ta druhá věc, ve kterou feacelové věří jest Dariom. Dariom je jeden z prvních feacelů o kterém se vykládají básně a příběhy. Byl to původem prý ubohý žebrák s dobrým srdcem. Byl synem kováře a švadleny, kteří spolu moc dobře nevycházely. Jejich problémy prý došli až ke smrti matky, což Darioma tak rozhněvalo že se sbalil a odešel pryč. Po jeho cestě potkal sedmici mužů, kteří jej proměnily ve feacela. Ta sedmice mužů je ve feacelské mytologii brána jako, samotní stvořitelé, nebyli feacelé a stejně Darioma proměnili. Proto se o nich říká že oni stvořili svět.
Dariom měl za celvu jelena, jelen je brán jako nitrandir, to jest duch lesa, moudrý a statečný. Je to zvíře co se honosí svým parožím. Podle feacelských legend Dariom se svým jelenem poráželi stromy. Což je na samotnou duchovní stránku věci velmi obdivuhodné. Mimochodem žádný feacel na svojí celvu nedá dopustit. Proto když se někdo naváží do jeho celvy nebo i do jiných celv, tak bych radši stál opodál. Opravdu všechny urážky a podobné narážky se u feacelů vztahují na jeho osobu. Abychom se dostali i blíže ke stránce lesa a přírody, tak vám hned na začátek povím, že feacel se cítí jako článek lesa, cítí se jako zvěř, či rostlina. Ví že tam zapadá a dělá vše pro to, aby ochraňoval les, tedy i sebe samotného. Využívá bylinky skrýše atd. Feacelové si nezabírají části lesa, oni totiž ví, že les není ničí. Nějaká věc je osoby v ten moment, kdy si jí vyrobí, či mu byla dána. Není to stylem že přijdeš označíš si území a řekneš „ toto je mé“ , ne! Feacel má nárok na tolik půdy, kterou zvládne sám obhospodařit. Pokud není půda obhospodařená tři úplňky, tak si jí může vzít někdo další. Vždy se poté půda přidává lidem ze smečky, kteří jí momentálně potřebují, tedy slabým, chudým, o hladu..
Feacelovi bratři.
Touto pod kapitolkou chci vysvětlit pojem „ Feacel“. Fea- duch, cel / celva- zvíře . Takže by se dalo říct „ duch zvířete“. Je to mimochodem z elfštiny. Již dlouho se setkávám s otázkami stylu-„ a vy jste vegetariáni ?“, „ a vy nezabíjíte zvířata?“ . Ne, opravdu feacelové vegetariáni nejsou, a zvířata zabíjí. Ale feacel nezabije zvíře jen tak, pro radost. Feacel jej zabije kvůli nutnosti jíst. Feacel se cítí jako zvíře, takže má potřebu lovit a zabíjet, je to pro ně přirozený koloběh života.Když feacel zabije zvíře, tak pronese jistou frázi, je jedno jakou, každý má svou, ale tato fráze je vždy velmi důležitá! Má doprovodit duši padlého do jiných sfér.
„ Promiň mi to můj bratříčku,
Já vlk musím jíst a pít
Tvé maso budu jíst s myšlenkami na tebe
A tvé kosti zakopu jako mě zahrabou po mé smrti
Ať tvá duše v míru a pokoji projde do zelených pastvin
Ať ti Dariom požehná v tvém bytí v pastvinách“
Tak toto je třebas jedna z frází, kterou feacelové říkají, když zvířeti odchází duše. Feacelové věří vto že, je někde nahoře Dariomův svět, kde je velká dřevěná brána ze smrků a bříz, porostlá růžemi a vlčím mákem. V této bráně sedí lovec, který všechny celvy pouští dál do pastvin, kde jsou zvířata všech druhů a jenom se pasou a loví. Když padlý lev sní třebas srnku, tak na večer, na zatroubení Dariomova rohu zase srnka povstane a pase se dál. Dokud jí Dariom nepošle dělat společnost nějakému feacelu. Velmi podobně je to i s rostlinami, feacel neutrhne rostlinu jen tak aby zahynula. Feacelové vše vnímají živé, ačkoliv v této stránce věci na vás feacel nespustí jen si řekne něco ve stylu „ zase jeden tyran“. Horší by to bylo se zvěří. Když tedy feacel zabije zvíře, tak jej pečlivě stáhne a zpracuje. Vše dělá s největší úctou a pečlivostí. Poté feacel zakope kosti na hřbitov. Zase další věc, feacelové jsou normálně pohřbívaní zároveň se zvěří. Zase jen proto, že se cítí jako oni, dále sdílí ještě myšlenku, že poté najdou lépe cestu k Dariomovi.
II. Feacelské město a kasty
Město a taktické vlastnosti.
- feacelská města jsou v dolinách schované v hustých lesích. Jsou opevněné opracovanými kmeny stromů ve výšce cca 4 metrů. Po hradbách se nedá chodit, jelikož nemají z vnitřní strany města hradební dláždění. Je to prostě pouze jenom stěna z dřev. Tyto města se dělí na dvě části, a to Alfy rodiny tomuto místu se nazývá „ Terowest „ a poté části, ve které bydlí ostatní feacelové a tj. „ Torowest- lingaris „ ve volném překladu by se dalo říct „ stupínek od vrcholu“. I tato drobnost hraje ve feacelském životě mnohé, protože u feacelů vyrovnanost a společenství hraje obrovskou roli. Protože je feacelů málo, tak stojí při sobě, a to je činní silnými. To ale neznamená že ve feacelském městě není nikdo, koho feacelové otravují a škádlí. Ne-ne, feacelové jsou proslulí srandou! A co je ještě lepší, tak feacelové si nedělají srandu z cizích lidí, ale sami ze sebe.
Abychom jsme se vrátili k našemu již rozdělanému tématu, tak feacelove žijí v tak zvaných „ Syrujta“. Je to hlíněná budova oválného tvaru. Na ní jest naházeno chrastí a spousty větví. Nahoře Syrujty je komínek, který vyvádí kouř s domu ven. V domu je to velmi uspořádané, asi uprostřed je čtvercoví krb, ve kterém feacelové vaří jídlo a ohřívají kameny do postelí pod kožešiny. Dále na zemi u stěny na jih, bývají právě kožešiny na kterých feacelové spí. Dále tam je stůl a jídelní pořádek. To bych mohl popisovat pěkně dlouho. Každý feacel má ve svém příbytku plno bylin a kamenů. Feacelové se neprosazují jenom bylinkářskými balzámy a krémy. Feacelove jsou velmi dobří šamani, díky jejich vztahy se zvěří, mají velmi dobré styky právě ke spirituálním prostředkům.
Díky mrtvé zvěři můžou nabíjet své kameny tzv. červenou energii. Tyto kameny dál