Lesní goblini
Co si má člověk představit pod pojmem, lesní goblin. Noční kápy s trojúhelníčkama a měsíčkem? Né tak docela. Lesní goblini jsou odrudou zelenokožců stejně jako noční goblini. Narozdíl od nich lesní goblini nežijí zalezlí v norách, kam sluneční svit napadá, nýbrž na opak, žijí v jeskyních, na stromech nebo třeba v dutých částech stromů, tam je jím nejlépe. Goblini jsou celkem poseroutkové, ale jsou velmi mazaní, a v týmovém boji třebas pět na dva jsou vynikající! Díky svím kamarádům nočním goblinům, spousta lesních goblinů začalo jezdit na ochechulích. Přišli na to noční goblini, že dokáží pomocí hub sfetovat ochechule a jezdit na nich. Jsou dobré v boji a jsou dost rychlé. Lesní goblini vyvíjí se svými šamany spoustu jedů a kouzelných látek, látky které léčí zabíjí nebo třeba vybuchují.
Lesní goblini na svých zbraních mají povětšinou jedy, takže jejich bojový systém není jak by každý čekal, zabít hned. Goblinům stačí povětšinou jen dobře zranit a kořist sledovat. Poté jej okradou sní a holdují! Goblini se združují do tzv. kmenů tam je vždy někdo dominantní, nějaký pseudo vůdce, který své druhy vede, poté je tam lesní gobliní šaman, ten je pro kmen velmi důležitý, všude používá svoje nesmyslné kouzelné rytule a procesy. Právě on u sebe má spousty kouzelných předmětů, léčivých čajů nebo třeba kouzelných travin. Poté v kmeni bývá spoustu špíny, řemeslníků a otroků!
Feacel? Kdo to byl?
Feaceli jsme jezdívali a pořád ještě jezdíme, avšak převážně již tíhneme k lesním goblinům.
Feacel je smyšlená fantasy rasa, která do sebe zahrnuje něco mezi elfy, indiány, lidmi a lesními šamany. Nejvíce avšak má v sobě těch lesních šamanů. Dále je pak na každém feaceli jestli se dá k cestě spíše do elfího stylu nebo do stylu indiánů, lidí atd.
Jako mladý feacel, projde přes tzv. " křest ". Kdy si pomocí meditace zjistí svojí celvu, což je jeho totemové/silové zvíře. Udělá to stylem, že zkouří tzv. " Hahazu-u", což je feacelská rostlina připravená právě pro meditace a spojování se s duchy. Někteří feacelé toto zvládají i bez pomoci podpůrných látek, ale to jsou převážně feacelé čistého rodu, tzn. Otcové i matky byli feacely stvořeni. Je tu totiž ještě další možnost proměny. Nejvyšší dokážou proměnit prakticky kohokoliv na feacela. Feacel má totiž v sobě trochu i zvířecích genů. To znamená čich, zrak, chuť, sílu, agresi atp. Toto se přenáší právě při proměně na feacela.
Jak mile je feacel proměněn, začne jeho celoživotní cesta v poznávání sebe samotného. U nejvyšší symbiozy mezi feacelem a duchovním zvířetem dochází i k případům zhmotňování se atp. Každý feacel dokáže se svým zvířetem mluvit, radit atp. Celva mu neustále pomáhá na svých cestách. Před bitvou feacelé meditují, aby zachytili sílu svého zvířete. V bitvě jsou pak silnější, koncentrovanější a krvežíznivější .
Feacelové mají svého boha, Darioma. Dariom je původní desátý, nejmladší feacel. Dříve před svojí proměnou to byl mladý silný zchudlí jinoch. Po své cestě narazil na devět měnitelů, kteří jej proměnili ve feacela. Jeho celvou je jelen, který chrání a učí feacely na cestách. Zpodobněný je jako zlatý jelen v zeleném poli. Feacelové nemají kostely ani totemy k Dariomovy. Vždy jen k přírodě a zvěři. Feacelové navíc u sebe mívají nějaké spirituální předměty, přes které se s duchy spojují.
Feacelové jsou známí svojí směšnou alchymií, se kterou vyhrávali a vyhrávají války. Typickým příkladem jsou jedy na zbraních, šípech atd. Také používají všelijaké lektvary k lepšímu spánku, k větší koncentraci a k zření celvy. Tyto lektvary feacelové využívají jen před začátkem bitvy, lektvary jsou nežádoucí a někdy i nebezpečné. Normální člověk, elf by to asi nestrávil, jenže síla zvířecích genů je u feacelů výhodou.
